Začátky AMK Zbrojovky Brno – Sportovní areál AMK Zbrojovky Brno v AČR

Začátky AMK Zbrojovky a jeho činnost po dobu 60 let

V roce 1948 byl založen AUTOKLUB ZBROJOVKY BRNO. Zakládajícím členem byl Ota Šustek, byl to zaměstnanec Zbrojovky a byl aktivním závodníkem silničních závodů. Jezdil na stroji RUDGE 500ccm. Později byl také funkcionář Velké ceny Masarykova okruhu jako startér. Tato funkce mu byla osudná. Při odmávnutí „konec závodu“ jeden automobilový jezdec vyjel u startu a cíle mimo trať a zachytil p. Šustka a usmrtil ho.

AMK v roce 1948 měl 250 členů. V tuto dobu se do AMK hrnuli všichni majitelé některého motoristického vozidla. Tehdy byl velice populární Jawa 250 pérák. Tehdejší dobu AMK uspořádal mnoho akcí jako kurz pro sportovní funkcionáře, či kurz pro plochodrážní jezdce, který vedl p. Pelikán a p. Ing. Volavý. Byl ukončen kontrolním závodem na zamrzlé retenční nádrži v Brně Řečkovicích. Po x-té jsme byli také pořadatelé plochodrážních závodů na rybníčku. Naše rarita byla, že jsme závody jezdili večer za umělého osvětlení, toto jsme zařídili my AMK jako první v republice. Velmi aktivní byly také soutěžní jezdi, kteří absolvovali různé akce po celé Československé republice. Tehdejší předseda AMK velice kladně zhodnotil jejich činnost na výroční schůzi, předsedou byl pan Šotlík R. Tehdy byly dost známí naši členové Richard Janíček a Valenta Tomáš. Richard Janíček byl silničním závodníkem, nejprve Jawa Robot a později na 500 ccm Waltru. Po založení firmy Simandla v Divišově „Eso“ tam přešel jako zaměstnanec a také závodník plochých drah. Žije tam dodnes. Zajímavé u něj bylo, že jako závodník na silnicích neměl automobil a na závody jezdil traktorem T25 s dvoukolovou vlečkou po celé republice až do vzdálenosti 200km. Mechanik jel a řídil a jezdec spal ve vlaku, nebo opačně. Také automobilový jezdec Valenta, docela známý, byl naším členem a proto mu bylo umožněno v dílnách v Jance vyrábět nebo upravovat svůj automobil značky Cisitália. Tehdy byly zvláštní karoserie z plastu a ty právě on dělal. Živil se jako výtvarník, nebo navrhováním plakátů všeho druhu, hlavně však motoristických. Byl to obrovský fanda motorismu, motor generálkoval v ložnici, kde spal s manželkou. Jezdcem byl v první polovině jezdeckého pole v republice.

V roce 1951 byl AMK přejmenován na Dobrovolný svaz lidového motorismu (DSLM). V roce 1952 zahájil Štaud Karel svoji sportovní činnost silničním závodem katalogových strojů Jawa 250 ccm a jel s ní první terénní závod v Černých polích na vypůjčeném stroji Jawa Robot. V roce 1953 byl zrušen název DSLM a vznikla nová masová organizace „Svaz pro spolupráce s armádou“ . Do této organizace byly také začleněny mimo motoristů, kroužky branného charakteru, střelecký, radistický, kinologistický, leteckomodelářský a plachtařšký. Utvořením této organizace získala Svazarmovská organizace Zbrojovky 400 členů. Tato nová organizace byla pobočkou městského AMK Svazarmu a předsedou se stal Štaud Karel. V roce 1956 po výroční schůzi AMK byl Karel Štaud odvolán a místo něj byl navržen Alois Sedláček. Pod činností p.Sedláčka se zvětšila dílna v Jance, která se používala jako svépomocná dílna pro členy AMK Zbrojovky. V té době měl AMK 500 členů a v celé základní organizaci Zbrojovky pak 1700 členů. Tím získala Zbrojovka titul největší organizace Svazarmu v Československu.

Roku 1958 v únoru na Marxově ulici v domě kultury Zbrojovky n.p. ( druhý největší sál v Brně) uspořádal AMK ples a to pro získání financí na svou činnost. Na plese se sešlo na 700 návštěvníků a všichni byli spokojení. Tento ples se opakoval každý rok 3x po sobě. V pozdějších letech pak AMK zavedl autoškolu. Na začátku byly jen traktory, pro které se přimlouvalo vedení Zbrojovky. Tuto autoškolu pro traktory vedl pan Slezák Josef. V pozdějších letech se autoškola rozšířila o motocykly a automobily do 3,5 t. Vedoucím byl Ing. Kokta Bohuslav. Pro výcvik v autoškole jsme měli traktor T 25 Zetor, osobní auto Opel a motocykl Jawa 250 pérák, Pionýr. Jako pomocný instruktor byl také Kohoutek Alois a Kalina Vítězslav. Teorie se prováděla v učebně v 1. patře. Učebnu jsme vybavili především vším co bylo potřeba, stoly, židlemi, skříněmi a tabulí. Učebna byla také tělocvičnou pro zimní přípravu jezdců. Pomůcky byly činky, žíněnky a trampolína, která byla zhotovena dle vzoru vrcholového střediska z Nymburku ,kde byl první trenérský kurz TZM v republice. Trampolína se musela zhotovit rozkládací kvůli místu. Namaloval a zhotovil Miroslav Štaud.

Další zdroj peněz pro AMK byla přidružená kovovýroba. Tato výroba pomáhala i soukromým podnikatelům, kteří ještě neměli takové vybavení strojním parkem.Výroba šla ovšem mimo národní podnik Zbrojovky. Pět a více pracovníků, většinou členů AMK, si po pracovní době a v odpoledních hodinách přivydělávalo určité procento výdělku. Čím více peněz tato výroba získala, tím více dostal areál Vranov na svoji výstavbu. Boj o finance v radě AMK byl velice tvrdý, více jak polovina členů Vranovu moc nepřála. Strojový park byl 3 soustruhy, 2 stojanové vrtačky, 1 revelverový soustruh, 1 automat, 4 stolové vrtačky a brusky od ruky. Údržbu prováděli p. Frunkvirt a p. Štaud Miroslav. Vedoucím této výroby byl Nováček Bohumil. Na dvoře před dílnou byl zabudován hydraulický zvedák do 3,5 tun. Vedle byla mycí rampa s teplou vodou, užívána byla hlavně v zimě. V Jance byla zbudovaná garáž pro stříkání barvou osobních vozů. Měla odsávání a byla vytápěna.

Když bylo založeno v roce 1965 středisko Terénní Závod Motocyklu (TZN) Jihomoravského kraje, mělo základnu v Jance. Byl vytvořen sklad náhradních dílů, hlavně pro stroje ČZ. Vedoucím skladu byl p.Provalil Emanuel, který zastával také funkci mechanika K. Štaudovi při závodech. V začátcích při rozjezdu činnosti střediska nám pomáhal s agendou Ing. Bohumil Kunc a Srnec Ladislav. Civilní zaměstnání p. Kunce bylo náměstek ředitele TOS Kuřim, vykonával také několik let funkci ředitele Velké ceny Masarykova okruhu. Srnec byl mistrem voj. Staveb Brno. Začínající členové střediska – Štaud Karel jako vedoucí, Ing. Kunc a pan Srnec jako techničtí pracovníci, p.Štaud Miroslav a p. Balabán jako trenéři. Tehdy mělo středisko v evidenci 240 jezdců všech tříd. V roce 1989 když byla změna režimu a v roce 1992 jsme se z Janky museli odstěhovat a objekty uvolnit majitelům. Některé stroje i nářadí se rozprodalo a ostatní se převezlo na Vranov do nového Areálu.

Pořádání terénních závodů od Bystrce až po Vranovský žleb

Po divácky neúspěšném pořádání závodů v Bystrci ve zmolách, který začal v roce 1961, jako 1. veletržní motokros. Pokračovalo to ještě dvěma závody do roku 1963. Ředitelem těchto závodů byl Kohoutek Alois senior. Veletrh nám byl menším sponzorem (hlavně propagačním materiálem). V tuto dobu, kdy se tyto závody jezdily, chodili jezdci AMK trénovat na Hády (prostor nad Židenicemi), kde se také odjely TZM jako přebor Československé republiky. Pořadatelem byl Rudá Hvězda Brno. Další prostor byl na trénování v roce 1964 ve vojenském prostoru na Lesné, ještě před výstavou sídliště. I zde se odjelo několik klubových závodů.

Postupem času se začalo omezovat trénovaní v těchto prostorech a proto bratři Karel a Mirek Štaudovi přišli na myšlenku vytvořit prostor na trénovaní i závody pro terénáře ve Vranově v tak zvaných „ Porových Žlíbkách“ kde bráchové trénovali jako Vranováci „domorodci“. V tomto prostoru v dřívějších dobách lyžovala mládež z Vranova. Od myšlenky nebylo daleko k činům a když jsme v roce 1966 po Bystrci chtěli uspořádat závody, tak byla Karlova myšlenka aktuální. A po dohodě s místním národním výborem Vranov, který nám dal zelenou, se rozjely práce na prvním TZM ve Vranově. První práce v areálu byly přemístěny do potoka na čtyřech místech a k vykácení stromů, které zavazely trati. První trať byla delší asi o 1/3 než ta dnešní směrem k Vranovu, kde byl vlastně žleb, který se za mokra nedal vyjet. Proto nyní uvízl jen ve vlastním názvu „Vranovský žleb“.

,,Uvíznutí“ bylo zapříčiněno místním národním výborem (předseda byl Kudla), který prudkou zátočinu okresní silnice, před areálem od Vranova, nechal vykácet a všechny stromy prodal. Do vzniklého prostoru nechal navážet kyselý písek ze slévárny Kuřim, za který byl finanční poplatek pro obec. Toto vše se dělo bez souhlasu majitele. Než se prostor zkulturnil, bylo z toho smetiště pro kolem jedoucí Brňáky. Vrcholem bylo, že i za několik měsíců se navážka utrhla, protože nebyla kanalizačně upravena. Voda, která pramení nad silnicí ji spláchla a zavalila nám všechny přejezdy na závodišti do výše 1-2 m. Celkem 60 tisíc m³. Brigádnické práce které jsme provedli na přejezdech byly ztraceny a museli jsme začít znovu. Obec se bohužel ani neomluvila, vlastní žleb zůstal jen v názvu. Pozemky se tehdy vykoupily od majitelů za odhadní cenu, pro nás velice přijatelnou. První stavba v areálu byla buňka v roce 1966. Brigádnicky se postavily základy (zítka z kamene). Buňka byla koupena a jeřábem uložena. Druhá stavba byla věž, r. 1967, která byla dle plánu nachystána ve Zbrojovce, v pomocném provozu. Postavena a sešroubována byla na našich základech zde v areálu. V tehdejší době naše chlouba. V tu dobu se také postavila vstupní brána a o tři roky později plot kolem silnice. Hlavní budova se začala stavět v roce 1968, projektantem byla firma PIKAZ. Tyto stavby se začaly stavět s požehnáním MNV (Místní Národní Výbor) Vranov, v čele s předsedou Jiřím Skoupým, ale jako akce „Z“ v tehdejší době se tato akce velice propagovala.Znamenalo to, že materiál potřebný ke stavbě se koupí a veškeré práce na stavbě se dělali zadarmo. Budova se stavěla asi 2,5 roku a polkla více než 2500 brigádnických hodin práce. Pracovali většinou členové AMK Zbrojovky Brno, ale i Vranováci se podíleli na těchto pracích: Leicher, Ducháček, Žáček, Řeholka, Peterka, Machatka a jiní. Pro nedostatek pitné vody byli členové AMK nuceni vybudovat vlastními silami studnu. Proutkař našel místo pod hlavní budovou. Studna má hloubku 11m a průměr 1,5 m. Voda je čerpaná ponorným čerpadlem do hlavní budovy. Dle vzorků velmi kvalitní voda. Dílny a garáže v rovině s hlavní budovou se také stavěli několik let. Později jsme přišli na to, že garáže by mohli být základnou pro ubytovací prostory hotelového typu. Projekt byl vytvořen firmou PIKAZ a uložen. Ztroskotalo to bohužel na financích. I při těchto pracovních akcích se ještě samozřejmě trénovalo, vždy ve středu odpoledne. Tehdy bylo ve sportovním odboru asi 25 jezdců různé výkonnosti. Tréninky probíhaly fyzicky náročnou rozcvičkou, dále pak trénování prvků terénní jízdy a poté 1/2h ostré jízdy, někdy starty s pomocí 1 dílu startovacího zařízení.

V době kdy se pořadatelé snažili ukořistit pořádání závodů vyšších typů, měli povinnost zajistit či vyrobit startovací zařízení, které padá proti jezdcům. AMK se musel k tomu postavit čelem a začít s jeho výrobou. Za své si to vzal člen AMK Miroslav Štaud st., byl u výroby a stavby od začátku až do konce, vyřešil konstrukčně zvedání i padání branek. V době kdy se pokládaly roury do potoka firmou Veselý Brno, se vyčistili přítoky retenční nádrže a byla obložena betonovými pražci, bylo zhotoveno napouštění i výpust a byla zabetonována. Tuto velkou akci měl na starosti člen AMK a pozdější předseda Miroslav Hlavnička st..

Prvním závodem ve Vranově byl závod v roce 1964, kdy byl tehdy ředitelem závodu ekonom Zábojník Zdeněk. Od té doby byli desítky závodů, od těch místních krajských přeborů Moravy, až po mistrovství republiky s mezinárodní účastí, dále pak kontrolní reprezentace atd. Byli zde také uspořádány 2 ročníky autokrosu pana Hrdinky Tomáše. Také se zde odjely závody sajdkárů a čtyřkolek ovšem jako mistrovství republiky. Cyklokrosové závodění se také provozovalo u nás (BMX) a to v roce 1986. A tím jsme se přiblížili blíž k mládeži. Ti, kteří v tomto sportu něco znamenali, neměli daleko k motokrosu, viz. bratři Brumlové. Trať byla vybudována i se startovacím zařízením a rampou poblíž hlavní brány. Velkými iniciátory byli Komárek Jiří a Šindelář Jan st.

Předsedové AMK Zbrojovky:
1948 Ota Šustek
1949 Šotlík Richard
1954 Štaud Karel
1956 Sedláček Alois
Štaud Karel
Pochop Zdeněk

A další roky to byli např. Hlavnička Miroslav st., Machatka Pavel a nynější předseda Roman Malý.

Ředitelé TZM Zbrojovky Brno:
Kohoutek Alois st.
Zábojník Zdeněk
Štaud Karel
Žáček Česta
Leicher Ladislav
Šenk Vilém
Bohatec Radek

Celkem bylo odpracováno v areálu „Vranovský žleb“ asi 67 000 brigádnických hodin.

První jezdci AMK Zbrojovky začínající ve Vranovském žlebu

Jako prvním jezdcem z Vranova byl Lubomír Leicher, jezdil na stroji ČZ 500, vojnu prodělal v dukly Mošnově, pod plukovníkem Sklenářem, zaměstnám byl v TOS Kuřim. Jako druhý Vranovák byl Řeholka Karel, který začínal s Mirkem Štaudem na jednom motocyklu ČZ 250. Pro něho byla vojna v Praze ve vojenské dukly, kde se propracoval na předního jezdce naší republiky v tomto sportu. Zaměstnán byl Veletrhy Brno. Jako další byl Milan Ducháček, který TZM věnoval všechno. Vojnu prodělal v dukly Olomouc. Po vojně jezdil mistrovství republiky a v té době si ho všiml Vladimír Sklenář, který byl vedoucím všech vrcholových středisek Svazarmu a nabídl mu činnost ve středisku Pyšelích, kde provozovali TSM (Terénní soutěže motocyklu). V tomto středisku dosáhl vrcholu, když nás reprezentoval v šestidenní v Anglii. Byl zaměstnancem Zbrojovky Brno. Dalším byl Miroslav Štaud ml., byl nejmladším jezdcem Zbrojovky, prodělal všechny soustředění a velké tréninky pořádané AMK. Vojnu prodělal v dukly Olomouc. Po vojně chtěl do vrcholového sportu v Košicích, ale po lékařské prohlídce mu zjistili nepravidelně stavěnou páteř a řekli mu „Tento sport má u vás konečnou“. Pan Sklenář ho vzal ale na prohlídku do Prahy na sportovní lékařství a ti mu řekli, že tento sport může dále vykonávat. V tuto dobu dával dohromady plukovník Sklenář dohromady vrcholové středisko ve Strakonicích, kde ho hned vzal. Zde pobyl sedm let. Ze začátku jezdil třídu 125ccm, později byl s Kovářem nominován na mistrovství světa, kdy v 80-tých letech dovezl 32bodů. Byl také vyhlášen nejlepším sportovcem jihočeského kraje. Jako člen družstva bojující o mistrovství světa v Dalečíně v r. 1985, kde s jezdci Kovářem, Čundrlíkem a Špačkem obsadili 4. místo. Odměna byla zájezd na Kubu ke třem závodům. Dalším jezdcem byl Miroslav Hlavnička, který není z Vranova, ale z Lelekovic, ale prodělal také veškerou terénní přípravu v rámci AMK. V roce 1986 se stal mistrem republiky na motocyklech ČZ a to díky své velké fyzické kondici. S tímto titulem byl pozván do střediska ve Strakonicích, kde pobyl nějaký čas a vychutnal si jízdy na japonských strojích. Ze střediska poté odešel do Prahy do vojenské dukly, kde pobyl dva roky. Další Vranovští jezdci byli: Machatka, Skácel, Macháček a bratři Peterkovi.Tito to brali jako své hobby a jezdili jen pro své potěšení.

Autor: Štaud Miroslav

Zákaz kopírování tohoto obsahu bez svolení autora, obsah je určen jen pro tento web.